Možná si kladete otázku, jak se to udělá, aby škola byla nejen pro hlavu, ale i pro ruce a srdce?
Ve waldorfských školách to děláme tak, že se dětem snažíme dopřát opravdu barevnou paletu činností. A nejlépe přesně takových, kde je jejich součástí u m ě l e c k ý p r o ž i t e k (třeba hrajeme často a rádi divadlo nebo každé ráno společně zpíváme, taky občas zkoušíme psát básně), nebo takových, které vedou k vytouženému výsledku v podobě nějakého výrobku jen po vynaložení jistého úsilí.
V dětech pak vzniká nejen hřejivý pocit na srdci, ale roste jim sebevědomí a důvěra ve vlastní schopnosti (ony děti dobře vědí, kdy to, co dokázaly nebylo dosažitelné snadno, jak dnes povětšinou je tak zvaně „na jedno kliknutí“:) a kdy tedy to sebevědomí roste skutečně) a především zažívají obrovskou v l n u r a d o s t i. Škola je místem pedagogického působení a naším cílem z nejdůležitějších, je posilovat nejen rozum (to od školy očekáváme všichni), ale i v ů l i. Zpevňovat ji, pěstovat a podpořit všechno to, co vůli dotahovat věci do konce, pustit se do nových úkolů a dosáhnout met vytoužených, posílí. Protože naše touhy, jsou naše možnosti.
Dělat se to dá různě, ale báječnými činnostmi, které tu radost násobí exponenciální řadou jsou třeba dřevořezbářství, plstění z ovčí vlny nebo kovářství. Posuďte sami, a nejlépe přijďte do Jeřabinky na dílny a workshopy vyzkoušet sami jaké to je, když pookřeje Vaše srdce.
Kovářství
Výroba nože s dřevěnou rukojetí a koženým pouzdrem
Na 2. stupni dostanou školáci, kteří už předtím vyzkoušeli kovářské řemeslo a kovali háčky, svícny, podkovy, mimořádnou příležitost vlastnit poctivě ukovaný nůž, s vlastnoručně vyrobenou dřevěnou rukojetí a nosit jej hrdě na opasku v koženém pouzdru, které si samy během dvou dnů trvání kurzu ušili.
Vykovat si poctivě vlastní nůž patří k největším mysteriím lidské kultury a života vůbec. Kovářství je úžasné řemeslo a zaslouží si mnohem větší pozornost, než se mu dostává. Jestli máte pocit, že někdy lítáte hlavou v oblacích, tak se připravte, že tohle vás dokonale uzemní. Jestli si rádi povídáte, tak pozor: kovárna není kavárna. Když se jen na chvilku zakecáte nebo nedejbože zamyslíte, můžou vám rychle nastat Vánoce, a to i v létě, a Váš už skoro hotový nůž shoří, až prskavky lítají
Stejně jako řezbářství, tak i kovářství vede člověka ke svému vlastnímu středu. Musíte čekat, až ocel získá ve výhni tu správnou teplotu, ale nesmíte čekat moc dlouho! A když už kovete, je třeba rozlišit, kdy můžete silně udeřit, kdy je třeba jen malounko a kdy musíte přestat, aby vám skoro hotový kousek nepopraskal – to když materiál vychladne a ztratí tu správnou teplotu. Kuj železo, dokud je žhavé… znáte to ze života?
A stejně jako řezbářství je i kovářství živoucí, vřelý, činorodý způsob meditace. Učíme se krotit, anebo taky naopak – rozněcovat oheň v sobě a na cestě za krásným výrobkem jej používat tak, aby sloužil dobru a nezapaloval požáry.